Cena pro nejlepšejšího výtvarníka

Výtvarná osobnost roku 2010.
Zní to dost zvláštně. Podobné žebříčky mají tak trochu bulvární a laciný charakter. Je to hezké říct si, kdo byl v minulém roce nejvýraznější postavou na výtvarné scéně. Podle odborníků a podle veřejnosti. Ale dejte do jedné řady skupinu Ztohoven, Petra Nikla a Epos 257. Je to, jako když se snažíte porovnat Magdalénu Koženou a Kláru Vytiskovou. O to se naštěstí nikdo nepokouší, ale výtvarná osobnost to je něco jiného.
Každopádně abych se dostala k věci. Server artalkweb uspořádal takovou drobnou anketu mezi kunsthistoriky, novináři a také mezi čtenáři. Seznam nominovaných, který najdete zde, může být pěkným shrnutím, jak to tady v uplynulém roce vypadalo. Pokud vás zajímá, jak to celé dopadlo a kdo je výtvarníkem roku 2010, mrkněte sem.
Můj hrdina roku 2010 je Milan Knížák. Kdyby jeho nebylo, nemluví se tolik v novinách a vůbec o výtvarném umění. Kdyby nedělal pořád nějaké problémy, tak by všechno šlo hladce a dál by nikdo nevěděl, že něco jako benátské bienále a výtvarná reprezentace České republiky vůbec existuje. On to totiž dělá schválně, jenom jsme mu na to zatím nikdo nepřišel. Chytrý chlapík.
A co si myslíte vy? Má cenu podobné ankety pořádat?

Jennifer Rubell

Víte, jak vypadá současné performativní umění v Americe?

 

 

 

Tato expozice Jennifer Rubell proběhla někdy v minulém roce v Brooklyn Museum. Oni tomu říkají, že její projekty "are a hybrid of performance art, installation art, and happenings." Mně to spíš připomíná hostiny ve starověkém Řecku, každopádně je to lepší než české vernisáže s Müllerem v kelímku. Akorát bych byla opatrná s tím "art". Ale co je a není dneska umění? Kdo to posoudí?

Jsou to "eatable installations"? Nebo "Pinkelnde Petra" od Marcela Walldorfa?

Já se vzdávám.

Pavel Dias (nar. 1938)

V únoru jedině do Brna

...protože v Moravské galerii v Brně probíhají dvě navštíveníhodné výstavy a Wannieck Gallery nezůstává pozadu.

Moravská galerie v Brně: Kamil Lhoták čili Útěcha z techniky (3. 12. 2010 - 3. 4. 2011); ...a nezapomeňte na květiny (26. 11. 2010 - 27. 2. 2011)

Wannieck Gallery: 1984-1995/ Česká malba generace 80. let/ (29. 10. 2010 - 20. 3. 2011)

V Moravské galerii se toho děje celkem dost, ale upozornit bych chtěla na výstavu několika umělců ...a nezapomeňte na květiny, kde Jan Merta, Jiří Kovanda, Ján Mančuška, Vladimír Skrepl, Josef Bolf, Markéta Othová, Jiří Thýn, Michal Pěchouček, Denisa Lehocká a další na plátnech rozehrávají svá pojetí uvadajících květin a vůbec všeho možného, co má co s květinami do činění. Zní to dost divně, ale proto se mi to tak líbí. No a potom a hlavně tam běží výstava toho nejlepšího z Kamila Lhotáka. Minulý podzim to bylo 20 let od jeho smrti a jako takové připomenutí může sloužit alespoň tato výstava, i když by si určitě zasloužil něco daleko většího. "Dílo Kamila Lhotáka je jedním z divácky nejatraktivnějších uměleckých celků v historii českého umění 20. století. Není se co divit. Jeho tvorba je přesvědčivá svou uceleností a jasnými záměry, čitelnými konturami autorského rukopisu, a hlavně je široce srostlá s českou společností - a to jak námětovým polem, v němž autor čerpá z okruhu motivů městské periferie, tak i šíří, s níž pronikl do různých sfér světa výtvarného umění." (Art&Antiques)

kamil lhoták: stanoviště balónů, 1940

No a Wannieck Gallery jsem už tady, myslím, jednou zmiňovala. Díla umělců generace v letech 1984 až 1995. Císařovský, Balabán, Merta, David, Róna a tak dále... 

Zajeďte si do Brna a mějte se krásně!

a

Kdo to vlastně je ten Dominik Lang?

Dominik Lang je nesmírně zajímavá postava na scéně českého sochařství. Svými povětšinou konceptuálními díly upozorňuje na stárnoucí vedení Akademie výtvarných umění, kterou sám vystudoval, na statické a unylé ovzduší českých galerií a vůbec na současné poměry, které panují na české výtvarné scéně. 

Díla Dominika Langa jsou sice konceptuální, ale "jsou výjimečně lehce podávaná; autor v nich nezkouší intelektuální možnosti svých diváků, ale bez jakéhokoli nátlaku je uvede do situace, s níž se musejí nějak vypořádat a která je ve výsledku většinou pobaví." Jde často o přímé zásahy do prostoru galerie, třeba když při jedné výstavě zvedl podlahu brněnské Galerie mladých o víc než půl metru, čímž naprosto změnil celý galerijní prostor; nebo o narušení tradičního vnímání výtvarné expozice- možná si ještě pamatujete loňské Bienále mladého umění v Domě U Kamenného zvonu, kdy z úplně první místnosti udělal Dominik Lang dílnu, ve které pracovníci galerie připravovali další výstavu. Aby dokázal svůj nesouhlas s vedením Národní galerie, ve které každý rok vystavují diplomanti AVU své závěrečné práce, vytvořil svoji diplomovou práci v chatové osadě nad pražskou Trójou, kde vyklidil a lehce pozměnil pár dřevěných kůlen.

V létě bude reprezentovat Českou republiku na 54. benátském bienále s projektem Spící město. "Její přesné kontury zatím nechce popisovat, mělo by jít stručně o jakousi sondu, příklad mezigenerační spolupráce s uměním, které v 50. a 60. letech vznikalo v Československu za železnou oponou." Hlavní je, že tam vůbec vystavovat bude. Knížák se sice snažil, aby tomu tak nebylo, ale Ministerstvo kultury nakonec převzalo od Národní galerie veškerou odpovědnost za bienále. Otázka je, jestli je to tak dobře. Jestli by neměla o takových věcech rozhodovat spíše odborná instituce než ministerstvo...jenže ve vedení odborné instituce sedí uražený kníratý děda, ve vedení ministerstva se střídají pánové, kteří nejsou schopni ho vyměnit, a ve vedení státu sedí ten úplně nejlepší z nich, který uraženého kníratého dědu minulý rok vyznamenal "medailí za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění." Takže asi tak.

Les Magiciens de la Terre

...znamená v překladu kouzelníci země. Jmenovala se tak výstava moderního afrického umění, která v roce 1989 proběhla v Centre Pompidou. Díky ní se obnovil zájem o umění neškolených umělců, jakási nová vlna primitivismu. Co vlastně znamená současné africké umění?

"Africký kontinent je příliš velký, než aby se dal popsat. Je to něco jako oceán, zvláštní planeta, různorodý a nekonečně bohatý vesmír. Říkáme-li Afrika, je to jen velké zjednodušení a zkratka. Ve skutečnosti-kromě zeměpisného názvu- Afrika neexistuje." (Ryszard Kapušciňski)

benedict olorunnisomo (nigérie)

"Dříve bylo nevýhodou pro jakékoli umění být příliš úzce spojené s "černými" kulturními zájmy, ale ke konci 90. let bylo přijatelné, ba dokonce módní, být černým umělcem, nebo ve svém díle zkoumat "černou" identitu." (Ghanský filozof a kulturní teoretik Kwame Anthony Appiah)

Je zajímavé, jak málo toho o africkém umění víme. Možná je to tím, že je příliš uzavřené do sebe. Nebo jde o natolik rozličnou kulturu, že jim prostě nerozumíme. 

Nakolik je důležité se takovým uměním zabývat? Co nám může africké umění říct? Jedná se o pouhou extravagantní zálibu? Je africké umění hodnotnou součástí výtvarné scény? A proč to vlastně řeším?

Africké umění je opravdu neuvěřitelně bohaté, tak tady máte takovou ochutnávku:

yinka schonibare: scramble for africa, 2000  (nigérie)

aina onabolu (nigérie)

samuel fosso (SAR): náčelník (1998)

susanne wenger (nigérie)

uche okeke (nigérie)

umělec tvořící pod pseudonymem Twins Seven-Seven (Nigérie, v Africe je narození dvojčat znamením neštěstí)

 

 romuald hazoumé (benin)

NOVINKY NOVINKY NOVINKY NOVINKY

Co jsem dneska zjistila, když jsem se přepoctivě učila na zkoušky...

1) Galerie Langhans má od ledna 2011 nového kurátora, jistého Waltera Kellera ze Švýcarska, který by mohl tuto nádhernou instituci rozhýbat a trošku víc ji proslavit. Těším se na nové výstavy.

2) Česká filmová komora bude vyhlašovat svou vlastní Cenu české filmové kritiky, tak třeba se dočkáme trošku širších a méně předvídatelných nominací, než jaké nabízí Český lev, podle něhož byly u nás v roce 2009 natočeny pouze 3 filmy- Protektor, Kawasakiho růže a 3 sezóny v pekle. Tak uvidíme.

3) Vznikla nová iniciativa Za novou Prahu. Tento článek si určitě přečtěte. Jsem docela zvědavá, jak to dopadne.

4) Nakladatelství Fragment vyhlašuje soutěž o nejlepší povídky pro dospělé. Do 28. února jim můžete poslat svou povídku a když se jim bude líbit, tak ji otisknou. Hmmm. 

5) Výstavu Monet-Warhol navštívilo 60 tisíc lidí. Úplně nevím, jestli to je hodně nebo málo, ale zní to docela dobře.

6) Taky už vím, co je plenář a vesperále a víc mi ke štěstí nechybí. 

Mějte se hezky

                              foto by jindřich štreit

Bauhaus-plakate

Ten úplně poslední plakát mám u postele a je naprosto bez chyby. Bauhaus Archiv v Berlíně je kouzelná budova, akorát expozice byla, tuším, dost minimální. Škoda.

 

...

hlavně se nestrhat

Proto budeme v lednu hlavně odpočívat a učit se a

1) zajdeme na Škrétu

2) když budeme mít cestu kolem Volyně, tak se stavíme v Galerii Na shledanou na Josefa Bolfa. Protože A) Josef Bolf je skvělý malíř; a za B) jsou jeho truchlivá díla velmi trefně vystavena v nedokončené smuteční síni na hřbitově ve Volyni, a to pak musí být opravdu zážitek.

Jinak se toho v lednu nic moc novýho neděje. Ale kdybyste o něčem věděli, tak neváhejte a pište.
Tak hodně štěstí ve zkouškovým!

a

Krajnost dekadence

Předevčírem jsem se konečně rozhoupala a došla si na dekadenci. A nakonec jsem byla příjemně překvapena.

Možná jde trochu o pozdní článek, výstava Decadence now! končí zítra, ale neznamená to, že tím končí i samotné téma.

Na výstavě bylo k vidění mnoho tzv. značkových umělců (umělci mezinárodně známí a uznávaní; ať už vytvoří cokoliv, cena jejich děl se pohybuje v řádech milionů dolarů na světovém trhu s uměním), jako je třeba Jeff Koons, Cindy Sherman nebo samozřejmě Damien Hirst, hvězdy současného umění, které jsou svým způsobem zářným příkladem, co to současné výtvarné umění znamená a kam míří. Ale i k takovému zobecňování musí být člověk opatrný. 

Jak jsem už psala, byla jsem výstavou mile překvapena. Čekala jsem skandalitu, fantas a vlastně jednoduchá populární témata, která přitahují davy. Dekadentní proud součastnosti je ale především intelektuálním ponorem do dějin 19. a 20. století. Mnoho umělců ve svých dílech citují známá díla velkých mistrů, symbolistů, dekadentů přelomu 19./20. století, preraffaelitů ad. Dekadentní umělci předpokládají u diváka  dobrou znalost všech druhů umění, historie a společnosti. 

I samotná výstava byla celkem dobře kurátorsky zvládnuta. Jediné, co bych tak vytkla tématům výstavy (krajnost sebe: bolest, krajnost těla: sex, krajnost krásy: pop, krajnost mysli: šílenství, krajnost života: smrt) je zařazení náboženství do sekce šílenství, fanatičnosti- přiznám se, že v tomto ohledu jsem docela konzervativní. Stejně tak sex jako krajnost těla může být dost zavádějící a matoucí. Pokaždé jde o skutečnosti a témata, která každý chápeme jinak, každý si krajnost těla, sebe sama či mysli představujeme jinak, jinak to vidí návštěvník z ciziny, jinak z Prahy, jinak z Dolní Lhoty, a to si myslím kurátor Otto M. Urban úplně neuvědomil.

Výborný a odzbrojující mi přišel fotograf Ivan Pinkava v místnosti Krajnost života: smrt. 

                                 www.ifotovideo.cz              

                                          www.novinky.cz                          

 

A že je ta výstava záměrně zpopularizovaná a komerční? Proto tam přišlo tolik lidí? A i kdyby, tak ať. Vždyť je to přece dobře. Je to smutné, ale asi je to dobře.

Možná nakonec ale stejně největším zážitkem z dekadence zůstane film, který jsem viděla v kinu Aero, a to Enter The Void. Nestravitelné a patologické dílo. Nedokážu na něj zapomenout a nikdy víc ho vidět nechci.

a