Village people jsou in

Obdivovat krásy českého a slovenského venkova můžete hned na dvou místech v Praze. Poutače na Jožu Uprku, jehož díla jsou vystavena v Valdštejnské jízdárně, najdete všude po městě. Málokdo ale ví, že Národní galerie uspořádala v klášteře sv. Jiří na Hradě ještě jednu zelenou výstavu, a to téměř neznámého Adolfa Chwaly. Schválně, kdo to jméno slyší poprvý? Já jo. A přitom jeho dílo klidně obstojí srovnání s takovými velikány, jakými byli Kosárek nebo Mařák.
Na 19. století se asi davy nepohrnou, ale přitom se jedná o velmi příjemný, pochopitelný a meditativní aspekt výtvarného umění. Dobře, v rozviklaných pahorcích rakouských Alp, které se mohutně vypínají nad blankytnými horskými jezery, můžete vidět hrozivé paralely; nad bouřkovými mraky, které se sbíhají nad opuštěným poutníkem, můžete pociťovat existenciální úzkost; nebo v tajemných nočních scénériích zase mytologické napětí...ale taky se třeba můžete procházet výstavou a jednoduše se kochat. Jaká jiná výstava vás mile potěší, na nic se neptá a nic nežádá? Z výstav současného umění, které jsou plné nervy drásajícího, úzkostného a psychopatologického neštěstí, je člověk zralý akorát tak na terapeuta. Ale na Chwalovi si zaručeně odpočinete. Výstava to není dlouhá a dostatek uklidňující zeleně zaručen. V sále jste jen vy, pár kopců a dvě důchodkyně. A vůbec, já krajinomalby za kýč nepovažuji. Pro mě znamenají neustálé hledání ideálů, které v přírodě (a realitě) nenaleznete, proto obrazy malíři tvořili v ateliérech, a ne v plenéru. Někomu můžou připadat umělé, ale mně je s Chwalou fajn. Tak.

Joža Uprka ve Valdštejnské jízdárně (23. 9. 2011 - 22. 1. 2012)

Adolf Chwala v klášteře sv. Jiří (14. 9. - 31. 12. 2011)

A kdo se dostal až sem dolů, může si za odměnu pustit třeba Marca Ribota na youtube tady a tady a tady. Mimochodem, 2. 11. vystoupí v Jazz Docku, jop!

Mějte se krásně!

Popůlnoční fekální humor ze Smíchova

...aneb festival animovaného graffiti FAGani 2011 v Meetfactory.

To by mi nedalo spát, kdybych se s vámi o něco takového nepodělila.

(Ne)Štěstí v bývalém Ústředí lidové umělecké tvorby

 Neštěstí v nadpisu nespočívá v dojmu z ústřední výstavy festivalu 4+4 dny v pohybu, ale z prostor ÚLUVu, který je opravdu značně pochmurný, neštastný. A proto je to tam tak fajn. Jednotlivé instalace se nacházejí v hnusných, špinavých, zaprášených pokojích, kde se láme podlaha a koberce smrdí. A mezi plesnivými fleky na zdi hledají současní umělci své i kolektivní štěstí. Nebo spíš hledají, co to vůbec štěstí znamená. Nebo co ke štěstí vede. Nebo nevede. Či prostě hledají. Tak jak už to u současných umělců bývá.

Hledat své štěstí i neštěstí můžete až do 22. října na Národní třídě. Více info zde.
A já výstavu doporučuju, jojo.
Mějte se krásně!
a

O tramvajích jen dobře

 

Dost hrozný? A to vás dneska málem nezajela tramvaj, která měla tohle na kapotě (nebo-jak-se-tomu-u-tramvají-říká). Každopádně mě to donutilo si daný název vygooglit (překvapení dne...webová stránka se jmenuje galerijnivikend.cz) a zjistila jsem, že se to koná již tento víkend! A protože jsem sem za poslední dobu žádné podobné akce vůbec nevyvěsila, nechtěla jsem, abyste o to přišli.
Tedy. Webovou stránku již znáte. Když jsem projížděla program, trošku mě to zklamalo, ale zajímavé výstavy by mohly být v Chodovské tvrzi (Lubomír Typlt), v NoDu (výstava Tichá rezistence-fotografie, jež reflektují socialistické reálie, už ten název napovídá), v Galerii Jelení (Markéta Kinterová) nebo v S Galerii bude takový ženský koutek (Kamila Najbrtová, Ivana Šrámková, Pavla Soukupová).
Ale nejlepší program bude samozřejmě v Ateliéru Josefa Sudka, komentovaná prohlídka s úsměvem od kustodky v ceně lístku a čaj k tomu zadarmo. Akce trvá po celý víkend! Neváhejte!
a

Architektura na ČT2

Všechny pořady o architektuře (ale vlastně i o výtvarném umění vůbec)  v České televizi jsou si vždycky nějak podobné. Mají trapné znělky, zaznívají v nich nudná klišé a jejich forma se blíží pořadu o zvířátkách, akorát komentář čte vždycky nějaký machohlas, který i z vyprávění o husitských taženích vytvoří příběh napínavý jako kšandy.
Ze starších pořadů doporučuju Deset století architektury. Tenhle cyklus o českých stavbách běží už od roku 2000 a má něco málo pod 100 dílů. Každá část má slabou čtvrthodinku. Je to taková milá oddechovka, když máte chřipku a nechce se vám učit latina, jojo. Všechny díly najdete zde.
Nový cyklus o současné architektuře proStory se snaží tradiční tvorbě trošku vymezit. Musím podotknout, že v něčem se mu to opravdu daří- v jednotlivých dílech se podařilo věnovat hodně prostoru jak uživatelům staveb, tak samotným architektům, ale i oponentům, kteří však pokaždé znějí maličko jak vesničtí nevzdělanci, což je na škodu, jejich názory jsou stejně důležité jako příznivců staveb. Jinak ale trapná znělka v úvodu zůstala, klišóvité chytrověty typu "domy jsou vážná věc" taky, celková grafika pořadu taktéž nic moc, soundtrack mě ale potěšil (Marku Mothersbaughovi z The Life Aquatic v pozadí, když si to starosta Brna fičí tobogánem, fandím), občas mám z některých záběrů takový lehce surrealisticko-ironický pocit, no posuďte sami, videoarchiv naleznete zde. Jednotlivé díly mají příjemnou půlhodinku. Vlastně se žádný obří výkon nekoná, ale je fajn, že tady něco takovýho vzniklo. A je skvělý, že to rovnou všechno dávají na internet, protože mi vysvětlete, kdo se na pořady o architektuře bude dívat buď večer v půl 11 nebo ráno v půl 7?!?
A ještě dva odkazy: cyklus přednášek na VŠUPce nazvaný Umění včera a dnes najdete tady, konkurenční soubor přednášek Středy na AVU zase tady. Často se jedná o docela špatnou kvalitu nahrávky, ale některá témata opravdu stojí za to.
Tak se mějte hezky!
a

Festivalů není nikdy dost!

Kdo ví, na co jsem v předchozím příspěvku zapomněla?

Tento způsob října zdá se mi poněkud festivalovým

Taková nabídka festivalů a do toho tak úžasné počasí! Kdyby nezačala už škola, řekla bych, že je pořád léto. Tak si to pojďme pořádně užít! Bude to taková nesourodá směsice, tak jen do toho.

Co si nenechat v říjnu za žádnou cenu ujít:

1) Festival filmů Aki Kaurismäkiho v Aeru (5. - 9. 10. 2011), všechno najdete tady. Tyhle velký festivaly jednoho tvůrce jsou vždycky báječnou záležitostí. Pamětníci si jistě vzpomenou na Bergmanův Festival v roce 2008, kdy Aero projelo během tří měsíců snad všechny Bergmanovy filmy. Kaurismäki sice nenatočil tolik úžasných filmů jako Bergman, ale třeba Muž bez minulosti je zrovna vážně libózní, radím alespoň jeden film zkouknout.

2) 15. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě (klikni, klikni, klikni) už taky klepe pomalu na dveře (25. - 30. 10. 2011). Jihlava není jinak nijak zvlášť pěkné město, ale během festivalu se značně promění, mám na něm ráda místní malá kinečka, podivná individua v ulicích a ospalá promítání v posledním dnech festivalu.

3) V příštím týdnu startuje další zajímavá akce- 4+4 dny v pohybu (15. - 22. 10. 2011)- přehlídka současného umění. Program zdá se celkem bohatý, omrkněte to tady.

4) A poslední festival, o kterém vám poreferuji, je Fotograf Festival (4. - 31. 10. 2011), který se letos zaměřuje na 80. léta, a z programu to vypadá hódně, hóoodně dobře. Seznam zúčastněných galerií tu. Stránka festivalu zase tu. A nejvíc samozřejmě doporučuji tuto výstavu, kde vás mileráda uvidím ve dnech 11.,15. a 16. října!

Mějte se krásně!
a

Nuda v Praze

Kromě pár festivalů, o kterých pohovořím v dalším příspěvku, je to teďka v Praze z výstavního hlediska, slušně řečeno, pěkný nůďo.
Adéla Babanová ve Švestce předvádí jakési mystifikační kreace, od dob Jiřího Černického, nic nového pod sluncem. I když se člověk opravdu snaží na výstavě prožít touhu umělkyně vyprávět své tajemné příběhy, ve skutečnosti hned, jak za vámi zaklapnou dveře galerie, zamlží se vám v hlavě a těžko říct, co si z výstavy odnesete.
Podobně rozpačitý pocit jsem měla i z výstavy Pavla Baňky ve Špálovce, který si zase dal za úkol vytvořit důstojný komentář k dějinám a současnosti fotografie. Laťka poněkud vysoko mířená, není-liž pravda? Spíše než k dějinám, přišlo mi, směřuje výstava k interpretaci, co to vůbec fotografie je, proč patří mezi výtvarná umění a k čemu může sloužit. Možná takovému pocitu napomáhají i citace z knihy O fotografii od Susan Sontag, které jsou v instalaci použity.

baňka: černý kůň, černá noc (bílý kůň, bílý den), 2011

baňka: abstrakce XI, 2005

Stejně jako fotografie dávají lidem imaginární vlastnictví nereálné minulosti, pomáhají jim také přivlastnit si prostor, v němž se cítí cize. (Susan Sontag: O fotografii)

A do třetice, výstavu Nové ve starém prodloužila Fragnerka až do této neděle! Vskutku přínosný projekt o stavu současné architektury, o tom, jak se daří a nedaří stavět nové budovy ve staré zástavě, o osvícených a neosvícených lidech na radnicích, o vkusu a nevkusu, prostě o všem možném. Příkladů je tam opravdu dost na zamyšlení, tak si to nenechte utéct.

Adéla Babanová v Galerii Jiřího Švestky (16. 9. - 27. 10. 2011)
Pavel Baňka v Galerii Václava Špály (9. 9. - 30. 10. 2011)
Nové ve starém v Galerii Jaroslava Fragnera (prodlouženo do 9. 10. 2011)

Mějte se fajn!
a