12/28/2010

3 vernisáže, 3 výstavy, 3 otazníky

Po delší odmlce jsem se rozhoupala k napsání pár postřehů z uplynulého měsíce. V prosinci bylo ve výtvarné scéně docela živo. Ale hlavně bych chtěla připomenout 3 výstavy, které vyvolávají mnoho otázek. Jedna z nich je, zda vůbec stojí za navštívení.
Jsou to


Start Point probíhal nejprve v GASKu v Kutné Hoře, kde se mu dostalo důstojných výstavních prostor. Byl vytvořen obří katalog a v Lidových novinách se o této výstavě dokonce objevil malinký sloupek. Ticho a rozpačitost obklopily tento projekt. Schválně jestli víte, kdo vyhrál hlavní cenu? A výherce Ceny Jindřicha Chalupeckého si pamatujete? Proč u nás neprobíhá o laureátech prestižních cen diskuze stejně jako v Británii o letošní výherkyni Turner prize? Zde se můžete podívat na vítězné dílo Susan Philipsz a sami se zamyslet nad tím, čím přispívá k současnému umění.
Zrovna soutěž Start Point je ukázkou toho nejsoučasnějšího ze současného umění. Přehlídka mladých umělců z celého světa. Pokoušet se jejich díla nějak škatulkovat je, myslím, opravdu ztrátou času. Výstava v NTK probíhá až do 8. ledna. Otázkou zůstává, jestli i samotná výstava není ztrátou času, právě kvůli absenci výrazného talentu a pluralitě témat.
I další výstavu jsem shlédla v podobě vernisáže, v touze dozvědět se co nejvíc a pochopit. Kurátoři Galerie Školská 28 si za cíl výstavy U dUbU tU bUdU vytyčili vytvoření "obousměrné spojnice mezi dvěma polohami uměleckého zkoumání textu jako média: vizuální poezií a konceptuálním umění."(citováno z katalogu výstavy) Kurátorům se podařilo dát dohromady mnoho výborných umělců v čele se Zbyňkem Baladránem, Ladislavem Nebeským, Janem Šerých, Jiřím Valochem ad. Celá expozice na mě ale působila zmateně a nepochopitelně. Otázkou však je, co tím chtěl autor říct?
A poslední výstava. Až do konce ledna se můžete zajít podívat do Fragnerky na manžele Machoninovi. Vernisáž se konala minulé úterý v takovém trošku vánočním duchu, dokonce za přítomnosti Věry Machoninové. Všichni opěvovali betonové kolosy a jedinečnost budov. Já ale stále nemůžu i přes krásný autorský design a působivé interiéry odpustit budovám (vyjma OD Kotva) jejich nesmlouvavost a agresivitu. Pořád nějak mi tam něco nesedí. A přitom mám brutalismus v určitých podobách (jako Pragera nebo Louis Kahna) ráda. Ale do GJF zajděte, ze všech tří výstav na Machoninovi určitě.

a

12/19/2010

Pašije před Vánoci


Není úplně obvyklé, aby se v galerii moderního umění vystavovaly středověké deskové obrazy. A není obvyklé, aby se v předvánočním čase soustřeďovala pozornost na výjevy s utrpením Krista. Proč vystavovat oltářní obrazy v galerii spolu s moderními obrazy, když se díla nedají porovnávat ani stejně vnímat?
Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem se rozhodla vystavit roudnický Pašijový cyklus, soubor dvanácti kompletně dochovaných pozdně gotických maleb z roku 1522, především jako završení jubilejního roku galerie.

Nejstarší mimopražská veřejná galerie totiž letos slaví své sté výročí existence. Celý rok se galerie ohlížela za vlastní historií, nejprve připomněla mecenáše Augusta Švagrovského, v létě vystavila retrospektivu Antonína Slavíčka, výstavou Vzpomínka na 1.mezinárodní malířské symposium Roudnice '70 vyzdvihla období šedesátých a sedmdesátých let (tohoto symposia se mimo jiné zúčastnil Václav Boštík či Otakar Slavík).  www.galerieroudnice.cz

Nově restaurovaný pašijový cyklus od saského malíře Hanse Hesseho vznikl patrně v Annenbergu a do Čech se dostal prostřednictvím katolického kupce, neboť v Sasku již začala plně vítězit víra reformace. Obrazy byly znovunalezeny roku 1764 na půdě knížecí jízdárny (v prostoru dnešní galerie) a poté darovány rodem Lobkowiczů roudnickému chrámu Narození Panny Marie. Výstava prezentuje restaurátorské práce z let 2006 až 2009 a možnou podobu řazení jednotlivých desek na oltáři.

Vernisáž této výstavy mě nadchla. Nejen její pestrý program (krátká přednáška o historii Pašijového cyklu od prof. Jana Royta, hudební doprovod – Janovy a Matoušovy pašije od J.S.Bacha), ale hlavně prostory galerie, která má kvůli svému původnímu účelu (konírně) zaklenutý vysoký strop. Nebrání nám představě chrámového prostoru, do kterého obrazy bezpochyby patří. Oltářní desky se zlatým pozadím (občas i plastickým tvarováním, připomínajícím mistra Teodorika) působí na diváka v galerii stejně jako v kostele. Nevyhneme se posvátné úctě, jak díky jemné kráse obličejů, stáří a velikosti obrazů, tak kvůli zobrazení Kristova utrpení kapkami krve po celém těle.

A pokud vás výstava neláká, nevadí, Roudnici stojí za to navštívit i jen tak na malý sobotní výlet...

kj


12/06/2010

Přečtěte si před spaním

Četla jsem nedávno dva články, které mohu jen doporučit. Byly od Karolíny Jirkalové, možná jediné české investigativní novinářky v oblasti architektury. Kritizuje současné architekty, což u nás také není zrovna běžné. Článek Zde je Kotasovo pojednává o realizovaném prazvláštním projektu a druhý článek Město na papíře zase o "módním" urbanismu, který se nás ale dotýká více, než si myslíme.
Oba články si můžete odkliknout nebo se podívat sem.

A když už jsme u tý architektury... viděli jste novou budovu Fakulty architektury ČVUT? Tady se můžete mrknout na pár obrázků. Dnes jsem u ní stála a musím říct, že mě nijak neohromila. Vevnitř jsem ale nebyla, a ty interiéry nevypadají úplně zle. No, na druhou stranu, naše Dějiny umění se vyučují na půdě v Celetný, tak my můžeme jenom tiše závidět.
Ale jak píše Louis I. Kahn ve svém eseji z roku 1971 Místnost, ulice a lidská dohoda: "Navrhovat školu architektury je pro architekta tou nejprestižnější zakázkou."
Čekala bych od takové nové budovy školy architektury nějakou větší výrazovost, něco, kde by bylo vidět, co znamená současná architektura, reprezentační prostor zhmotněných idejí samotné architektury, inovativní a originální nápady a příklady, kam architektura dnes směřuje. Proč nepustili k plánování mladé studenty architektury? Proč je stavba od dnes již osmdesátileté Šrámkové? Proč škola připomíná více než půlstoletí staré Karfíkovy budovy? Možná trochu přeháním, ale tohle mě tak dneska napadlo, když jsem ji viděla.
Co si myslíte vy?

a

12/04/2010

Kam se jít v prosinci zahřát

Rychlý přehled všeho možného

Pokud se nezadaří koupit lístky na Věc Makropulos od Roberta Wilsona, může být toto cenou útěchy: Lights Up The Lights -Museum Kampa (14. 11. 2010 - 6. 2. 2011)
Pokud se ocitnete v Brně, tak povinně: Česká malba generace 80. let- Wannieck Gallery (říjen 2010 - březen 2011)
Pokud máte rádi zvláštně tématické výstavy: HÍROUZ- NoD  (15. 12. 2010 - 16. 1. 2011)
Pokud jste fanoušky videoartu: Kryštof Pešek/ Kód - Dům U Zlatého prstenu (2. 12. 2010 - 2. 1. 2011)
Pokud nemáte rádi náročné umění, ale Josefa Ladu jo: Malebná cesta Josefa Lady - Galerie Smečky (1. 12. 2010 - 22. 1. 2011)
Tohle by také mohlo být zajímavé
Pokud jste ještě nebyli v Komedii na Spiknutí, ve středu má derniéru. Neváhejte. Mé nejmilovanější představení v Komedii.
A pokud Vám nestačí jen jedna výstava videoartu: Moving Image - Futura (1. 12. 2010 - 30. 1. 2011)
A nezapomeňte na Škrétu!

Je toho příliš?
Představte si, že bychom žili třeba v Londýně...nebo v Berlíně...
Krásný prosinec, mí drazí!

a