Program na prázdniny

V rychlosti chci ještě shrnout tři výstavy z posledního týdne a pak si dám na pár týdnů pauzu od internetu. Avšak po prázdninách se můžete těšit na na dojmy z benátského bienále. Do té doby žijte blaze!

Těm, jež zůstávají ještě nějakou dobu v Praze, doporučuji určitě výstavu fotografií ve Špálovce. Kurátor Josef Moucha vyštrachal z útrob umělecké sbírky finanční skupiny PPF skvělé autory a rozřadil je vedle sebe snad chronologicky nebo spíš jen tak podle jmen. Takto jednoduchý koncept mě vlastně docela nadchnul, výstava se nesnaží ani tak o edukativní ráz, spíše prezentuje fotografie v jejich čisté formě a nabádá návštěvníka k estetické meditaci, dá-li se to tak říci.
Do konce července ještě můžete zkouknout výstavu Růženy Zátkové na Pražském hradě. Přiznám se, že výstavu jsem nestihla navštívit a už asi nestihnu, ale záhadným způsobem se ke mně dostal katalog výstavy od Aleny Pomajzlové a vážně je mi docela líto, že neuvidim díla Zátkové naživo. Protože se jedná o neskutečně zajímavou a málem zapomenutou osobnost, která čerpala  inspiraci ze svých cest po Itálii (kde se osobně znala s předními futuristy-Marinetti, Balla a Boccioni; na výstavě uvidíte její futuristické kresby a tzv. světelné malby s kinetickými prvky, které se naprosto vymykají tehdejší československé výtvarné scéně) a po Rusku, kde zase po kontaktu s ruskými avantgardisty (Larionovem, Gončarovou a Stravinským!) tvoří návrhy kostýmů pro divadlo nebo fascinující ilustrační desky k příběhu krále Davida.
Poslední anotaci věnuji sourozencům Hoškovým, kteří sice vystavují v Prinz Prager Gallery pouze do této neděle, ale chtěla bych je prostě připomenout. Protože mi přijde, že od minula, kdy jsem je viděla v Galerii Jiřího Švestky (kde mimochodem do konce července vystavuje laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 2002 Markéta Othová) docela vyzráli, Jakubovy malby mi přišly trošku uklidněnější, sice víc pastelové, ale jakoby jasnější, a Anežčiny drobné gotické malůvky jsou prostě kouzelné. Mohlo by být docela zajímavé tyhle dva dál sledovat.
Takže jako obvykle:
Obrazy z dějin fotografie české ve Špálovce (1. 7. - 31. 8. 2011)
Růžena Zátková v Císařské konírně (8. 4. - 31. 7. 2011-ale já stále doufám, že to prodlouží)
Anežka a Jakub Hoškovi v Prinz Prager Gallery (do 10. 7. 2011)
a Markéta Othová v Jiří Švestka Gallery (10. 6. - 30. 7. 2011)

Tak užívejte léta a mějte se krásně a kdybyste o něčem zajímavém věděli, nezapomeňte dát vědět!
a

harlekýn a pierot od a. deraina, 1924

ERA je otevřena!

Po 50 letech uvítala kavárna zase návštěvníky a dlouhé čekání na rekonstrukci se vyplatilo. Zábradlí ještě trochu čeká na ošmatání, káva se taky časem zlepší a všechno bude skoro jako ve 20. letech minulého století. Skoro.

Magdalena Abakanowicz v Olomouci

Výstava v olomouckém Muzeu moderního umění mi vzala dech. Pochmurné pytlové figury působily nesmírně naléhavě, návštěvník mohl mezi nimi procházet, sedět vedle nich, skoro se jich dotýkat, cítit zatuchlou pytlovinu. Takhle si představuji stručnou retrospektivní výstavu- vše, co bylo třeba říct, bylo řečeno, nic nebylo zbytečné a nic ani nechybělo.

"Polská sochařka Magdalena Abakanowicz (nar. 1930) představuje jednu z nejvýraznějších osobností evropského výtvarného umění 20. století. Světové sochařství obohatila o prvek monumentální bezhlavé figury, která se stala zástupným symbolem pro vyjádření pocitů člověka ve 20. století. Magdalena Abakanowicz se narodila v polsko-ruské šlechtické rodině v Polsku. Její inspirace čerpá z hrůzných válečných zkušeností, z pocitů odcizení a nepochopení, z nebezpečí chování davu a manipulativnosti totalitních režimů." (doprovodný text na výstavě)

"...vytvářela jsem bezhlavé postavy ... chtěla jsem konfrontovat člověka se sebou samým, s jeho samotou uprostřed masy ... dav se chová jako bezhlavý tvor a jedná jako bezhlavý tvor, na povel uctívá a na povel nenávidí ..." (Magdalena Abakanowicz)

"Když jsem odcházela v noci z ateliéru a zavřela jsem za sebou dveře, měla jsem pocit, že teď, když moje nehybné sochy zůstanou o samotě, začnou si dělat, co se jim zlíbí. Když nebudou omezovány mou představivostí, začnou se hýbat, chodit, tančit, nasadí si hlavy a vytvoří si obličej. Časem jsem pak vytvořila skutečné tance." (M. A.)