El Documento

Znáte webovou stránku Doc Alliance?
Když se trochu probrouzdáte archivem, dají se tam najít opravdu skvosty. Myslím si, že takhle by měly fungovat internetové stránky s filmama a seriálama. Dokument zde koupíte za pár šupů, můžete si ho stáhnout do počítače nebo zhlédnout online. Některé, především kratší snímky, tu najdete i ke zhlédnutí zdarma.
Zatím jsem se pustila jenom do českých vod, ale určitě zde najdete i dobré zahraniční dokumenty, které jinak nemáte moc možnost někde vidět.
Zdarma (a legálně) ke zhlédnutí tu najdete třeba Občana Havla nebo doporučuju nádherný Špátův krátký snímek Respice finem z roku 1967.
A z těch placených bych chtěla upozornit třeba na dokument Moje 20. století, který natočila Olga Sommerová a za kamerou stála její a Jana Špáty dcera Olga. Ani ne hodinu trvá vyprávění tří žen- Adrieny Šimotové, Soni Červené a Lenky Reinerové. Tři portréty třech neuvěřitelných žen, každá má za sebou fascinující osud a věřte mi, že mají o čem vyprávět. Adrieně Šimotové jsem propadla ještě víc, asi ji bezmezně miluju. A ještě jeden pěkný obrázek:

A když už jsme u těch dokumentů, viděli jste poslední díl proStory z 27. 12. Načerno veřejně? To se teda páni architekti moc nevytáhli, myslela jsem, že budou radikálnější a kreativnější. Hm. Přece s tím Václavským náměstím by šlo vymyslet takových pěkných věcí...já bych třeba vyházela dlažky a zasadila tam lesový hájek s posedem, co vy?

Učící rapl

V madonovsko-karlštejnsko-rukopiso-katedrálovým rauši existuje jen jediný interpret, který se dá poslouchat u učení stále dokola a dokola a dokola...
A abyste mi nezazlívali, že tento příspěvek není moc kunstovej, dám vám sem odkaz na píseň od Floex nazvanou PETR PARLÉŘ (!!) Tu je:

A jako bonus...v úterý 31. 1. vystoupí Tomáš Dvořák alias Floex spolu s Musettou v Paláci Akropolis!

Běla Kolářová

Tisková zpráva o výstavě Běly Kolářové ve Fotograf Gallery:

Životní partnerka básníka a výtvarníka Jiřího Koláře patří mezi nejoriginálnější české umělkyně 20. století. Spojuje se s ní i pojem ženského umění. Podle kurátorky Marie Klimešová jsou práce Kolářové příkladem neokázalého, ale velmi přesně promyšleného napětí ženského a mužského rodu.
Kolářová se zabývala nejrůznějšími výtvarnými technikami a postupy. Všímala si všedních předmětů, vytvářela nejrůznější druhy koláží a materiálové asambláže. Výstava ve Fotograf Gallery přibližuje především rané období z 60. let minulého století, kdy odložila fotografický aparát a začala pracovat s takzvaným umělým negativem. Tvořila přímo s fotografickým papírem, či otiskovala předměty do parafinu rozetřeného na celuloidové destičce.
Kolářová se narodila v roce 1923 v Terezíně, zemřela předloni v Praze. S Jiřím Kolářem se seznámila v polovině 40. let, dlouhá léta spolu spolupracovali a vytvářeli i společná díla. Od poloviny 50. let se Kolářová zabývala fotografií, zaujala ji městská periferie a poetika podobná Skupině 42. Zavrhla fotografii zobrazující a s tímto médiem experimentovala.

Běla Kolářová ve Fotograf Gallery (18. 1. - 17. 2. 2012)

netřeba komentáře

haha
pusťte si to
vážně

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096898594-udalosti-komentare/212411000370110/obsah/185673-ne-atraktivni-vystavni-plan-ng/

...aneb jak to vypadá, když je do postu ředitele zdejší nejdůležitější umělecké instituce vybrán manager...

Lednové intermezzo

V lednu se vyplatí vyjet spíše do Brna (Obrazy v mysli nebo Fránek v Domě umění) nebo do Ostravy (Černá slunce), ale když člověk trochu zapátrá, najde zajímavé projekty i v Praze.
Tak například Kampa teď hostí dva bardy starší generace- Eduarda Ovčáčka a Mariana Karla. Marian Karel mě nijak nelákal, ale velmi příjemně mě překvapil. Na Kampě vystavuje skvělá díla, kde si hraje se statikou, optikou a se světlem. Své velké objekty tvoří ze skla, ocele a žuly, přičemž vždycky máte takový úzkostný a napjatý pocit- třeba když dvě desky skla drží velkou nahnutou desku ocele (Ocelová deska, 2010) nebo když se jehlan zanořuje do neopracovaného kvádru žuly (Pyramid, 2010). Další výborné dílo je určitě černá skleněná kostka s konvexními tvary, která odráží své okolí, Karel ji nazval Kaaba (2000).

V konírně Musea Kampa vystavuje Eduard Ovčáček, příliš se tam toho nevejde, ale na stručný průřez jeho tvorbou to stačí. Ovčáček, když mluví o svých dílech, spíše zdůrazňuje techniku, jakou používá, a není jich málo, ale některá jeho díla jdou určitě za hranice vizuálna. Kromě minimalistických objektů, pak na Kampě najdeme ještě lettristické koláže (které vytlačuje, propaluje, kreslí), reliéfy (čtvercový reliéf z nábojnic, který poukazuje na srpen 1968) z kovu i dřevěné a další.

 

Na únor to taky nevypadá špatně, v Artinboxu budou vystavovat Skálovi, naposledy jsem je viděla na výstavě Štěstí v ÚLUVu a jednalo se o jednu z nejlepších místností tam.
V ateliéru Josefa Pleskota v Holešovicích zase najdete až do března Jitku Válovou. Co přesně tam je k vidění, netuším, ale Válová je značka černobílé neléhavé kresby. Trošku depka, možná.
Od středy bude vystavovat ve Fotograf Gallery Běla Kolářová, na to se docela těšim. Protože její fotografie ze 60. let nejsou moc známé a přitom jsou tak veselé a nostalgické.
A ještě poslední věc- v Domě U Zlatého prstenu Petra Římalové bude rozplétat své teorie o pozitivních a negativních vlastnostech venkova. Jop.

Ještě shrnout a pak už jen krásný den!

Marian Karel- ajta krajta, teď jsem zjistila, že ten už včera skončil, tak nic, ale Eduard Ovčáček bude na Kampě až do 5. 2. 2012
Alžběta Skálová a František Antonín Skála v Artinboxu (7. 2. - 3. 3. 2012)
Jitka Válová v AP Ateliéru (do 30. 3. 2012)
Běla Kolářová ve Fotograf Gallery (18. 1. - 17. 2. 2012)
Petra Římalová v Domě U Zlatého prstenu (9. 2. - 11. 3. 2012)