 |
| Ben Vautier, Total Art Matchbox from Flux Year Box 2, 1968 |
5/27/2013
4/12/2013
Occupy Mánes!
Jupí, bude party!
Ve dnech 18. - 19. dubna sraz u Mánesa! Začátek je ve čtvrtek v 11 hod.
Více tady: manes-umelcum.tumblr.com/
A podepsat manifest můžete tady: josef.manes@gmail.com
Obrázky jsou z webu iniciativy Mánes umělcům.
2/24/2013
Adolf Witzbold
Adolf Loos a jeho podobenství o umělci:
Byl sedlář, který vyráběl dokonale praktická sedla; chtěl však vyrábět sedla zároveň moderní. I šel na radu k profesoru umělcovi; ten mu vyložil zásady uměleckého řemesla. Mistr se podle těchto návodů pokoušel vyrobit dokonalé sedlo, ale vzešlo mu zase takové, jaká vyráběl předtím. Profesor mu vytkl nedostatek fantazie, dal udělat návrhy sedel svým žákům i sám několik jich nakreslil. Když sedlář návrhy uviděl, zaradoval se a řekl profesorovi: "Pane profesore, kdybych tak málo rozuměl jízdě na koni, vlastnostem kůže a řemeslné práci, měl bych takovou fantazii jako vy."
(Jan Mukařovský, Estetická funkce, norma a hodnota jako sociální fakty, Brno 2000, s. 93)
Umělecké řemeslo to nikdy nemělo jednoduché...
2/12/2013
už mě k tomu nic moc nenapadá
Každopádně ještě asi měsíc a půl vystavuje Houdkovy obrazy Polansky Gallery (mimochodem zrovna včera vyšel na Artalku rozhovor s galeristou Filipem Polanským, tu), kterou najdete hned pod galerií SVIT u Anděla. Snažila jsem se vystavená plátna více rozklíčit, pochopit, trochu do nich nahlédnout, ale vše, co jsem měla před očima nebyly tvary, ani barvy, ale rozlišná struktura, která jednotlivé plochy na obraze odlišuje. Práce s materiálem mě zaujala víc než samotný námět, proto se necítím příliš kompetentní k tomu Houdkovy obrazy více rozebírat (a proto mě taky ještě víc mrzí, že je kvalita fotek tak mizerná).
Stránky galerie tu a už mě k tomu nic moc nenapadá...
a
2/11/2013
Keep the culture alive!
A teď troška agitace. Od začátku února běží petice "Zachraňte kulturu 2013", ve které se žádá o navýšení financí pro tzv. živou kulturu, což jsou různé koncerty, výstavy, divadelní představení apod., prostě všechny kulturní aktivity, které město oživují a které bezprostředně známe.
Jo, myslím si, že tahle petice smysl má, obzvlášť kvůli tomu, že upozorňuje ty tam nahoře, že v České republice běží spousta skvělých projektů, které se rozhodně vyplatí podporovat. Chápu, že teď peníze nejsou vůbec nikde, ale v prohlášení píšou autoři petice, že letos byl rozpočet ministerstva navýšen, ale stejně pořád ubírá finanční příspěvky menším kulturním akcím, tak já už tomu vůbec nerozumím.
No, nevím, jak moc by pomohlo odvolat Hanákovou z postu ministryně kultury, jestli by se něco zlepšilo. Obecně mi přijde tohle ministerstvo nějak zakletý...
Do té doby, než ale k nějaké změně dojde, budeme podepisovat pořád dokola podobné petice a čekat na zářnější zítřky.
Petici "Zachraňte kulturu 2013" můžete podepsat zde.
a
Jo, myslím si, že tahle petice smysl má, obzvlášť kvůli tomu, že upozorňuje ty tam nahoře, že v České republice běží spousta skvělých projektů, které se rozhodně vyplatí podporovat. Chápu, že teď peníze nejsou vůbec nikde, ale v prohlášení píšou autoři petice, že letos byl rozpočet ministerstva navýšen, ale stejně pořád ubírá finanční příspěvky menším kulturním akcím, tak já už tomu vůbec nerozumím.
No, nevím, jak moc by pomohlo odvolat Hanákovou z postu ministryně kultury, jestli by se něco zlepšilo. Obecně mi přijde tohle ministerstvo nějak zakletý...
Do té doby, než ale k nějaké změně dojde, budeme podepisovat pořád dokola podobné petice a čekat na zářnější zítřky.
Petici "Zachraňte kulturu 2013" můžete podepsat zde.
 |
| ilustrace z webových stránek iniciativy Za česko kulturní |
a
2/10/2013
Co nás čeká a nemine
Národní galerie představila na konci ledna svůj plán pro nadcházející roky.
Měli bychom se dočkat velké přehlídky art brutu (která bude soustředěná hlavně na tři postavy- Jana Křížka, Jeana Dubuffeta a Pabla Picassa- jo, Picasso byl taky někdy dost brut, hlavně v posledních letech, o tom jsem se přesvědčila loni v provensálském městě Antibes, v Museé Picasso, kde byla vystavena jeho malovaná keramika, no comment, a pak hlavně v kapličce ve Vallauris, kde Picasso ztvárnil Válku a mír, no a taky jsem tak trochu nevěděla, co si o tom myslet).
Potom chystá NG také přehlídky děl Huga Demartiniho (jupí), skupiny Cobra (juhů, zase art brut, nezačíná už to být trochu zvláštní?) a Jana Kotíka. Za rok se můžeme těšit na výstavu Japonismus ve výtvarném umění v Čechách a na představení českých umělců, jejichž díla vznikla ve Francii za druhé světové války.
Starší ročníky pak budou zastupovat výstavy "Otevři zahradu rajskou" (ne, žádný kunstporno, ale prezentace benediktinského řádu v letech 800-1300), a nakonec ještě grafické dílo Giovanniho Battisty Piranesiho (můj klasicistní skřítek se v hlavě tiše zaradoval).
No a o rok později se můžeme ještě těšit na Zdeňka Rykra, na okultisty v moderně a na gotiku v severozápadních Čechách.
Tak co si myslíte o letošní nabídce? Lákavá? Nic moc? A co byste rádi viděli v NG vy?
Mě by třeba hrozně lákala přehlídka akčního umění u nás i ve světě...nebo i výstavy našich českých skupin, které fungovaly v 60. letech, třeba UB12 (ha ha), Trasa, Máj, nebo třeba italskou arte povera bych tady hrozně ráda viděla, ale o tom si asi můžu leda tak nechat zdát.
Každopádně všechny chytré informace mám z LN a vám přeji pěkný den!
a
Měli bychom se dočkat velké přehlídky art brutu (která bude soustředěná hlavně na tři postavy- Jana Křížka, Jeana Dubuffeta a Pabla Picassa- jo, Picasso byl taky někdy dost brut, hlavně v posledních letech, o tom jsem se přesvědčila loni v provensálském městě Antibes, v Museé Picasso, kde byla vystavena jeho malovaná keramika, no comment, a pak hlavně v kapličce ve Vallauris, kde Picasso ztvárnil Válku a mír, no a taky jsem tak trochu nevěděla, co si o tom myslet).
 |
| kaple ve Vallauris, dokončena 1952 |
Starší ročníky pak budou zastupovat výstavy "Otevři zahradu rajskou" (ne, žádný kunstporno, ale prezentace benediktinského řádu v letech 800-1300), a nakonec ještě grafické dílo Giovanniho Battisty Piranesiho (můj klasicistní skřítek se v hlavě tiše zaradoval).
No a o rok později se můžeme ještě těšit na Zdeňka Rykra, na okultisty v moderně a na gotiku v severozápadních Čechách.
Tak co si myslíte o letošní nabídce? Lákavá? Nic moc? A co byste rádi viděli v NG vy?
Mě by třeba hrozně lákala přehlídka akčního umění u nás i ve světě...nebo i výstavy našich českých skupin, které fungovaly v 60. letech, třeba UB12 (ha ha), Trasa, Máj, nebo třeba italskou arte povera bych tady hrozně ráda viděla, ale o tom si asi můžu leda tak nechat zdát.
Každopádně všechny chytré informace mám z LN a vám přeji pěkný den!
a
 |
| jiří john: bez názu, 1969 |
Devět a dost
Michal Kalhous vystavuje ve SVITu několik fotografií, které tak trochu matou svým námětem.
Zpočátku (a doprovodný text, kde se píše o půdě a ohmatané krabici a já nevim o čem všem ještě, tomu ještě napomáhá) fotografie vypadají jako nějaký srozumitelný sociální dokument á la Jindřich Štreit, ale jak postupujete dál prostorem a textem, pochopíte, že tady námět vůbec nehraje roli. Najednou vyvstávají jiné otázky, než "co na fotografii vidíme", především se ptáme po samotném fotografickém médiu, hledáme, "čím je fotografie sama v sobě", abych parafrázovala Rolanda Barthese. Moc mě nezajímalo světlo nebo auratičnost snímků, jak o tom Martin Škabraha píše v doprovodném textu, spíše mě lákala ona tajemnost fotografie a hledala jsem skryté důvody přitažlivosti Kalhousových snímků. Ta se často skrývá v nenápadných detailech, které přitahují pozornost, může jím být třeba těžko specifikovatelný úsměv malé holky u stolu nebo ruka natahující se z křoví. To jsou detaily, které lze jasně uchopit a pojmenovat, ale pak je tu také ona nezachytitelná prchavost, která vzbuzuje charakteristickou melancholii. Je to melancholie černobílých snímků, které dokumentují jeden kratičký moment (dítě na houpačce), jež však pominul již dávno. Kromě pátrání po tom, co je fotografie jako taková, pak u Kalhousových snímků lze ještě vysledovat určitou lyrickou linii, která diváka tajně svazuje.
Snad je to alespoň trošku srozumitelné, co jsem chtěla sdělit, nejlepší bude, když se na fotografie půjdete podívat sami.
Stránky SVITu zde, výstava potrvá až do 23. března.
Mějte se hezky,
a
Zpočátku (a doprovodný text, kde se píše o půdě a ohmatané krabici a já nevim o čem všem ještě, tomu ještě napomáhá) fotografie vypadají jako nějaký srozumitelný sociální dokument á la Jindřich Štreit, ale jak postupujete dál prostorem a textem, pochopíte, že tady námět vůbec nehraje roli. Najednou vyvstávají jiné otázky, než "co na fotografii vidíme", především se ptáme po samotném fotografickém médiu, hledáme, "čím je fotografie sama v sobě", abych parafrázovala Rolanda Barthese. Moc mě nezajímalo světlo nebo auratičnost snímků, jak o tom Martin Škabraha píše v doprovodném textu, spíše mě lákala ona tajemnost fotografie a hledala jsem skryté důvody přitažlivosti Kalhousových snímků. Ta se často skrývá v nenápadných detailech, které přitahují pozornost, může jím být třeba těžko specifikovatelný úsměv malé holky u stolu nebo ruka natahující se z křoví. To jsou detaily, které lze jasně uchopit a pojmenovat, ale pak je tu také ona nezachytitelná prchavost, která vzbuzuje charakteristickou melancholii. Je to melancholie černobílých snímků, které dokumentují jeden kratičký moment (dítě na houpačce), jež však pominul již dávno. Kromě pátrání po tom, co je fotografie jako taková, pak u Kalhousových snímků lze ještě vysledovat určitou lyrickou linii, která diváka tajně svazuje.
Snad je to alespoň trošku srozumitelné, co jsem chtěla sdělit, nejlepší bude, když se na fotografie půjdete podívat sami.
Stránky SVITu zde, výstava potrvá až do 23. března.
Mějte se hezky,
a
2/09/2013
Proti všem a Putinovi
Tak, 17. století už je úspěšně za námi, tedy se můžeme bez výčitek věnovat současnosti, a to ve všech jejích podobách. Dnes jsem si dala po dlouhé době zasloužený galerijní den a rozhodně jsem z letošní zimní nabídky výstav nadšená!
Postupně vám zkusím v několika příspěvcích představit a okomentovat některé výstavy a začnu hned tou nejaktuálnější:
V Meetfactory byla ve čtvrtek 7. 2. zahájena výstava Pussy Riot a ruská tradice uměleckého vzdoru, kterou připravil kurátor Andrej Jerofejev. V rámci debaty v Tranzitdisplay, která se konala samozřejmě v návaznosti na výstavu, charakterizoval Jerofejev současné ruské angažované umění jako druh aktivismu, který projevuje svou nespokojenost pomocí určitých specifik- a těmi může být parodie, používání převleků, narušování tabu atp. Třeba právě s tím převlíkáním to je docela zajímavé... Jedním z nejznámějších ruských umělců je Vladislav Mamišev-Monroe, který se převléká a líčí jako známé společenské osobnosti. Tyto autority (a může jít o kohokoliv, nejen o Putina, ale také o papeže, Dostojevského, Alžbětu I. ad.) svým postojem zesměšňuje, narušuje tak pocit určité povinné úcty k autoritám a osvobozuje lidi od jejich strachu k nim.
Dalším jedincem, který vystupuje podobně individuálně, je také Alexandr Brener, jež v roce 1995 poskakoval na Rudém náměstí v trenýrkách a v boxerských rukavicích a volal: "Pojď ven, Jelcine!"
Výstava nezapomíná ani na skupinu ETI, jejíž lídr Anatolij Osmolovskij se ve svém díle pohybuje záměrně na hraně, zároveň je významnou postavou prvních uměleckých akcí, které byli politicky zaměřené:
Na konci 90. let zorganizovala skupina ETI několik podobných akcí, jednou z nich byla také "demonstrace" nazvaná Barikády, která svou podobou měla připomenout a oslavit 30 let výročí franc. studentské revoluce v Paříži 1968. Barikádám však chyběl pevný politický program a také se v něm projevila typicky ruská nekompromistnost a neslučitelnost názorů. To se ukázalo i na pražské debatě, která se nakonec zvrhla ve vášnivou debatu mezi Jerofejevem, umělcem Avdějem Ter-Oganianem a dalšími přítomnými Rusy. Viktor Pivovarov se snažil česky omluvit své ruské kolegy, ale vlastně se ukázalo, že co Rus to prostě ojedinělý pohled na skutečnost a málokdy se jim podaří v něčem se shodnout.
Výstava je ale vcelku přehledná a daří se jí uchopit pestrost proudů, které teď ruské současné angažované umění vytváří, historický exkurz je poměrně zdařile předveden v podobě komiksu od Alexeje Iorshe:
Nakonec dojde samozřejmě i na Pussy Riot, které najednou v celém pohledu na ruské umění vyvstanou jako jejich přirozená součást. Jejich převlek za křehká a nedozrálá děvčata, zjednodušený hudební projev, to vše má jasnou subverzivní hodnotu, která spolu s určitou spontánností a poměrně čitelnou společenskou zprávou, vypráví o nespokojenosti s ruskou politickou scénou.
Výstavu tedy rozhodně doporučuji, najdete ji v Meetfactory až do 24. března.
A zítra zase zabrousíme do nějaké menší pražské galerie!
Mějte se pěkně,
a
Postupně vám zkusím v několika příspěvcích představit a okomentovat některé výstavy a začnu hned tou nejaktuálnější:
V Meetfactory byla ve čtvrtek 7. 2. zahájena výstava Pussy Riot a ruská tradice uměleckého vzdoru, kterou připravil kurátor Andrej Jerofejev. V rámci debaty v Tranzitdisplay, která se konala samozřejmě v návaznosti na výstavu, charakterizoval Jerofejev současné ruské angažované umění jako druh aktivismu, který projevuje svou nespokojenost pomocí určitých specifik- a těmi může být parodie, používání převleků, narušování tabu atp. Třeba právě s tím převlíkáním to je docela zajímavé... Jedním z nejznámějších ruských umělců je Vladislav Mamišev-Monroe, který se převléká a líčí jako známé společenské osobnosti. Tyto autority (a může jít o kohokoliv, nejen o Putina, ale také o papeže, Dostojevského, Alžbětu I. ad.) svým postojem zesměšňuje, narušuje tak pocit určité povinné úcty k autoritám a osvobozuje lidi od jejich strachu k nim.
 |
| vladislav mamišev-monroe: prezident, 2012 |
 |
| "Proti všem", 1999 před Leninovým mauzoleem |
Výstava je ale vcelku přehledná a daří se jí uchopit pestrost proudů, které teď ruské současné angažované umění vytváří, historický exkurz je poměrně zdařile předveden v podobě komiksu od Alexeje Iorshe:
Nakonec dojde samozřejmě i na Pussy Riot, které najednou v celém pohledu na ruské umění vyvstanou jako jejich přirozená součást. Jejich převlek za křehká a nedozrálá děvčata, zjednodušený hudební projev, to vše má jasnou subverzivní hodnotu, která spolu s určitou spontánností a poměrně čitelnou společenskou zprávou, vypráví o nespokojenosti s ruskou politickou scénou.
Výstavu tedy rozhodně doporučuji, najdete ji v Meetfactory až do 24. března.
A zítra zase zabrousíme do nějaké menší pražské galerie!
Mějte se pěkně,
a
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)