A hrát si můžeme až do 31. ledna příštího roku, protože tak dlouho trvá výstava Play od Petra Nikla ve Výstavní síni Mánes. Byla jsem tam dneska a rozhodně jsem si to užila. Se vzpomínkou na minulý projekt Orbis pictus, který jsem viděla v Ekotechnickém muzeu v Bubenči, což bylo někdy před rokem a půl, jsem nadšeně vstoupila do Mánesa (už jenom samotnou budovu ráda a často navštěvuji, byla postavena v roce 1930 podle návrhu Otakara Novotného, stojí na krásném místě, je esteticky krásná a jsou tam krásná velká okna s výhledem, a tak se těšim na novou rekonstrukci, které se má Mánes -po dalším ročním odkladu- konečně dočkat, má být od HMArchitekti a nevypadá to úplně zle, pár obrázků můžete zkouknout zde).
Ale abych nezapomněla na tu výstavu... Je úžasně hravá, fantazijní a kouzelná. Na chvíli Vás přenese do jiného světa, kde zdi zdobí podivuhodné a nádherné stíny (objekt Srdce- můj nejmilejší, půl hodiny jsem tam jenom stála a koukala na zeď), kde stále něco svítí, bliká, rahtá a piští, a Vám se nebude chtít pryč. Možná až potom, co Vás pekelně rozbolí hlava...což se mi stalo. Možná neděle nebyla úplně nejlepším dnem na návštěvu výstavy, ale zase člověk viděl vše v nejintenzivnějším pohybu a hluku. Každopádně určitě tam zaskočte, pořádně se vyhrajte a zavzpomínejte na školku, stojí to za to.
a
Žádné komentáře:
Okomentovat