...jí Vasil Artamonov a Alexey Klyuykov.
"Porota ocenila inspirativní přístup k odkazu modernismu a postindustriální kultuře. Instalace složená z reliktů průmyslové produkce nalezených v opuštěné tovární zóně působí ironicky i nostalgicky. Ukazuje, jak hluboko je naše současné vnímání umění stále zakořeněno v utopických vizích 20. století, a jak nás tyto romantické ideály stále pronásledují. Artamonov a Klyuykov transformovali už nepotřebné formy do monumentální plastiky, natřením jejich povrchu základními barvami je dále vzdálili jejich původnímu účelu a sestavili je do nové konstelace. Porota dále ocenila mistrovský způsob, kterým kombinují plastické formy s malířstvím a instalací. Jakkoli je jejich tvorba plná odkazů k historii umění nabízí přesný komentář k naší proměňující se realitě." (http://www.cjch.cz/)
Co to ale znamená pro současné umění?
Na jednu stranu jsem ráda, že cenu dostali právě Artamonov a Klyuykov. Znamená to, že zdejší výtvarná scéna je mezinárodně otevřená a že netvoří jen sama pro sebe. Industriální inspirace 20. stoletím je celkem pochopitelná i pro širší publikum.
Na druhou stranu ale letošní výherci předvedli, že umění 21. století se stále točí kolem postkonceptuální tvorby a kolem nekonečného hledání forem, které po sobě asi těžko zanechá hlubší stopy.
Každopádně pokrok od minula je to velký, což můžete sami zjistit až do 2. 1. v Galerii Václava Špály, kde vystavuje loňský laureát CJCH Jiří Skála, který stále hledá a hledá a hledá...
Co se ale ve skutečnosti skrývá pod současným uměním? A co ze všech těch děl a výstav přežije dobu? Odpovědi se zřejmě opravdu dozvíme až časem, ale na několik děl, která přežila svou dobu a stala se nesmrtelnými, se můžeme podívat již dnes. A to ve dvou pražských jízdárnách- Pražského hradu a Vadštejnské- kde v pátek začala velká výstava Karla Škréty, kterou by si nikdo neměl nechat ujít.
Jiří Skála v Špálovce (12. 11. 2010 - 2. 1. 2011)
Výstava Karla Škréty: Doba a dílo (26. 11. 2010 - 10. 4. 2011)
a
Žádné komentáře:
Okomentovat