Jít či nejít?

Už několik lidí se mě ptalo, jestli má cenu vidět výstavu ve Veletržním paláci Monet-Warhol. Většina z nich se na to předem dívala s despektem. Národní galerie = Knížák = špatná výstava. Tuto rovnici máme vyrytou do podvědomí jako absolutní a někdy je to i na škodu.

Stálá sbírka Albertiny, která se z veliké části skládá z trvalé zápůjčky/daru manželů Baltinerových, je vedle komerčně úspěšných a senzacechtivých výstav (Gogh, Impresionismus, Michelangelo...) to nejlepší, co může tato vídeňská galerie nabídnout. Jde vlastně o dost unikátní projekt - Albertina poskytla Národní galerii celou výstavu, a to úplně zadarmo. (Třeba je ten zanedbaný vnější prostor před Veletržákem dobře promyšlený krok, jak dosáhnout štědrých nabídek od ještě štědřejších západních galeristů.)

Ale zpátky ke sbírce. Od Baltinerů uvidíte přibližně 80 obrazů a myslím, že by byla opravdu škoda nechat si je ujít, když nám přijely z Vídně až pod nos. Lidé, kteří ve 20. století stále tápou, si mohou díky výstavě celkem jasně představit, jak se umění v minulém století vyvíjelo. Impresionismus (Monet), fauvismus (Bonnard, Matisse), expresionismus (Kirchner, Javlenskij), surrealismus (Miró, Ernst, Magritte), ruská avantgarda (Malevič, Filonov, Kandinskij), art-brut (Dubuffet), abstraktní expresionismus (Appel, Francis) spacialismus (Fontana), nová figurace (Bacon),nový realismus (Klein), pop-art (Warhol, Lichtenstein), neoexpresionismus (Richter, Rainer, Kiefer, Baselitz), minimalismus (Sol LeWitt, Serra)- ty všechny tam najdete. Možná ne pokaždé v jejich nejvrcholovější formě, ale to je dobře. Vždyť Červený pokoj, Impresi, Černý čtverec na bílém poli a Campbellovy polévky všichni znají. To, že je umělec za zenitem, nemusí vždycky nutně znamenat, že maluje obří pastelové lekníny.

A víc vám toho už neřeknu, běžte se podívat sami.