Village people jsou in

Obdivovat krásy českého a slovenského venkova můžete hned na dvou místech v Praze. Poutače na Jožu Uprku, jehož díla jsou vystavena v Valdštejnské jízdárně, najdete všude po městě. Málokdo ale ví, že Národní galerie uspořádala v klášteře sv. Jiří na Hradě ještě jednu zelenou výstavu, a to téměř neznámého Adolfa Chwaly. Schválně, kdo to jméno slyší poprvý? Já jo. A přitom jeho dílo klidně obstojí srovnání s takovými velikány, jakými byli Kosárek nebo Mařák.
Na 19. století se asi davy nepohrnou, ale přitom se jedná o velmi příjemný, pochopitelný a meditativní aspekt výtvarného umění. Dobře, v rozviklaných pahorcích rakouských Alp, které se mohutně vypínají nad blankytnými horskými jezery, můžete vidět hrozivé paralely; nad bouřkovými mraky, které se sbíhají nad opuštěným poutníkem, můžete pociťovat existenciální úzkost; nebo v tajemných nočních scénériích zase mytologické napětí...ale taky se třeba můžete procházet výstavou a jednoduše se kochat. Jaká jiná výstava vás mile potěší, na nic se neptá a nic nežádá? Z výstav současného umění, které jsou plné nervy drásajícího, úzkostného a psychopatologického neštěstí, je člověk zralý akorát tak na terapeuta. Ale na Chwalovi si zaručeně odpočinete. Výstava to není dlouhá a dostatek uklidňující zeleně zaručen. V sále jste jen vy, pár kopců a dvě důchodkyně. A vůbec, já krajinomalby za kýč nepovažuji. Pro mě znamenají neustálé hledání ideálů, které v přírodě (a realitě) nenaleznete, proto obrazy malíři tvořili v ateliérech, a ne v plenéru. Někomu můžou připadat umělé, ale mně je s Chwalou fajn. Tak.

Joža Uprka ve Valdštejnské jízdárně (23. 9. 2011 - 22. 1. 2012)

Adolf Chwala v klášteře sv. Jiří (14. 9. - 31. 12. 2011)

A kdo se dostal až sem dolů, může si za odměnu pustit třeba Marca Ribota na youtube tady a tady a tady. Mimochodem, 2. 11. vystoupí v Jazz Docku, jop!

Mějte se krásně!