videoartu není nikdy dost

Nevím, jak moc vás ten videoart chytl, ale mě to nějak začalo bavit, tak ještě pár zajímavostí přidávám.
Videoart totiž volně vychází z uměleckého filmu, jeho kořeny tak sahají až do 20. a 30. let minulého století, kdy vznikaly největší perly kinematografie- a to avantgardní filmy. Již někdy v roce 1911 přednáší filmový kritik Riccioto Canudo přednášku na téma "Film jako sedmé umění", z které se později vyklube hotový manifest. Film je povýšen mezi umění, dokonce je označován za vrchol umění, jelikož je vlastně syntézou různých druhů umění. O filmu se mluví jako o způsobu uchopování lidské existence, je třeba však zobrazovat skutečnost, ne příběhy. Dnes můžou proto staré snímky vypadat dost nudně a nezajímavě, jedná se především o vizuální zážitek, kde jsou důležité tři body: dekorace, rytmus a maska. Krásnou ukázkou může být krátký tzv. "psychologicko-impresionistický" film Germaine Dulac a Louise Delluca Španělský tanec z roku 1919.

Dostáváme se tak vlastně zpátky k videoartu, kdy ne vždy hraje příběh hlavní roli. Často jde o čistou vizualitu, o poetický aspekt nazírání věcí a lidí ve filmu, o "cinéma pur".
Těch starých filmů,  je na youtube mraky, chtěla bych hlavně upozornit na jména jako Hans Richter (Inflace, 1928), V. Eggelink (Symphonie Diagonale, 1921), Fernand Léger (Mechanický balet, 1924) a ještě vám sem dám Marcela Duchampa: Anémic Cinema, 1926.

A na konec si dáme to úplně nejsoučasnější z nejsoučasnějšího- letošní Transmediale v Berlíně, videa od Reynolda Reynoldse: zde, ten je vážně skvělej. A tenhle chlápek se mi moc líbí, už to není moc videoart, ale co. Ale prý to není moc zdravý, tak to radši nezkoušejte. Ale nevim, co neni zdravý... být hustej chlápek hrající na televize nebo ta přemíra statický elektřiny?