fotografie stokrát jinak

Takže. Moc toho není, co bych vám pověděla. Nikde se nic moc neděje.
Ale hledala jsem dneska architektonický ročenky v NTK, která nejen že je prostě dokonalá, ale je tam taky spoustu spoustu míst k sezení a k povalování se, a to oceňuju snad úplně nejvíc. Když hledám poblíž Staroměstský nějaký místo, kam bych si sedla a četla si, nechce se mi platit v kavárně a venku je zima, zbývá akorát divná studovna Městský knihovny, v Klementinu si zase nesmíte vzít s sebou věci a je to nadlidský úkol najít tam ve studovně volnou zásuvku, na FF tam v knihovně zase všichni strašně potichu studujou, to mě dost frustruje. Ale NTK má všechno, co mi v centru chybí. A hlavně to bylo jediný místo, kde jsem konečně ty zatracený ročenky našla.
Vlastně jsem chtěla ale napsat o tom, že jak jsem byla v NTK, tak jsem si řekla, že se půjdu mrknout do toho opěvovaného zázraku od Šrámkový. A nová budova fakulty architektury je opravdu zevnitř lepší než zvenku. Všude samozřejmě beton, protože to teď letí. K tomu ty červený dlaždičky, to mě trochu rušilo. Ale jinak je to krásně prostorná a světlá budova (mně by možná vadilo, kdyby mi každý, kdo projde okolo ateliéru, viděl pod ruku, ale to asi záleží), která když se víc zabydlí a ošmatá, tak to půjde. Přednáškový místnosti jsou taky funkční a vysoký a pohodlný a výhled z horních oken je opravdu úžasný. Trošku mě teda rozesmívají ty barevný detaily (jako koše a přednáškový místnosti zvnějšku), ale jinak jakože dobrý. A strašně moc výtahů...a jezdí rychle a jsou veliký...jojo, jako nezlobila bych se mít je taky...
Ale úplně původně jsem chtěla poreferovat o dvou výstavách, tak abych nevybočila z tématu, které jsem dala do nadpisu. A to Mutující médium v Rudolfinu a Martin Parr v DOXu. Obojí vřele doporučuji.

martin parr

martin parr

 Martin Parr je představitelem fotografického dokumentu, který dokáže skvěle podat. Fotí střední třídu, kterou s patrnou ironií předvádí na velkých křiklavě barevných fotografiích. Zdá se vám, že toto téma tady už bylo mnohokrát, ale Parr je něčím zvláštně ojedinělý. Jeho fotografie jsou veliké, ošklivé a jedovaté. Působí až fauvisticky, že snad máte i pocit, že to není realita. Martin Parr se velmi obratně houpe na hranici fotografického dokumentu a umělecké fotografie a vychází mu to. Pokud se půjdete do DOXu podívat, nezapomeňte i na Jiřího Kovandu, který spolu s Ninou Beier a Marií Lund připravil milou instalaci na třech podlažích, která je hravá, přemýšlivá, prostě čistě konceptuální.
A poslední věc. Mutující médium je velmi zajímavá výstava, kde se můžete ptát, kam až se vydala fotografie za poslednich dvacet let. Jestli je to stále fotografie jako samostatný druh umění nebo je to už jen pouhá technická forma výtvarného umění. Čekala jsem akorát trošku víc jmen, v zásadě se tam opakují stále ti samí umělci, což je možná škoda,ale možná je tak ten vývoj stručněji a komplexněji podán divákovi.
Mějte se krásně!

pavel baňka: autoportrét z první třídy, 1996

Mutující médium v Rudolfinu (10. 2. - 1. 5. 2011)
Jiří Kovanda, Nine Beier, Marie Lund (do 28 3. 2011) a Martin Parr (do 16. 5. 2011) v DOXu