Proti všem a Putinovi

Tak, 17. století už je úspěšně za námi, tedy se můžeme bez výčitek věnovat současnosti, a to ve všech jejích podobách. Dnes jsem si dala po dlouhé době zasloužený galerijní den a rozhodně jsem z letošní zimní nabídky výstav nadšená!

Postupně vám zkusím v několika příspěvcích představit a okomentovat některé výstavy a začnu hned tou nejaktuálnější:

V Meetfactory byla ve čtvrtek 7. 2. zahájena výstava Pussy Riot a ruská tradice uměleckého vzdoru, kterou připravil kurátor Andrej Jerofejev. V rámci debaty v Tranzitdisplay, která se konala samozřejmě v návaznosti na výstavu, charakterizoval Jerofejev současné ruské angažované umění jako druh aktivismu, který projevuje svou nespokojenost pomocí určitých specifik- a těmi může být parodie, používání převleků, narušování tabu atp. Třeba právě s tím převlíkáním to je docela zajímavé... Jedním z nejznámějších ruských umělců je Vladislav Mamišev-Monroe, který se převléká a líčí jako známé společenské osobnosti. Tyto autority (a může jít o kohokoliv, nejen o Putina, ale také o papeže, Dostojevského, Alžbětu I. ad.) svým postojem zesměšňuje, narušuje tak pocit určité povinné úcty k autoritám a osvobozuje lidi od jejich strachu k nim.

vladislav mamišev-monroe: prezident, 2012

Dalším jedincem, který vystupuje podobně individuálně, je také Alexandr Brener, jež v roce 1995 poskakoval na Rudém náměstí v trenýrkách a v boxerských rukavicích a volal: "Pojď ven, Jelcine!"

Výstava nezapomíná ani na skupinu ETI, jejíž lídr Anatolij Osmolovskij se ve svém díle pohybuje záměrně na hraně, zároveň je významnou postavou prvních uměleckých akcí, které byli politicky zaměřené:

"Proti všem", 1999 před Leninovým mauzoleem

Na konci 90. let zorganizovala skupina ETI několik podobných akcí, jednou z nich byla také "demonstrace" nazvaná Barikády, která svou podobou měla připomenout a oslavit 30 let výročí franc. studentské revoluce v Paříži 1968. Barikádám však chyběl pevný politický program a také se v něm projevila typicky ruská nekompromistnost a neslučitelnost názorů. To se ukázalo i na pražské debatě, která se nakonec zvrhla ve vášnivou debatu mezi Jerofejevem, umělcem Avdějem Ter-Oganianem a dalšími přítomnými Rusy. Viktor Pivovarov se snažil česky omluvit své ruské kolegy, ale vlastně se ukázalo, že co Rus to prostě ojedinělý pohled na skutečnost a málokdy se jim podaří v něčem se shodnout.

Výstava je ale vcelku přehledná a daří se jí uchopit pestrost proudů, které teď ruské současné angažované umění vytváří, historický exkurz je poměrně zdařile předveden v podobě komiksu od Alexeje Iorshe:

Nakonec dojde samozřejmě i na Pussy Riot, které najednou v celém pohledu na ruské umění vyvstanou jako jejich přirozená součást. Jejich převlek za křehká a nedozrálá děvčata, zjednodušený hudební projev, to vše má jasnou subverzivní hodnotu, která spolu s určitou spontánností a poměrně čitelnou společenskou zprávou, vypráví o nespokojenosti s ruskou politickou scénou.

Výstavu tedy rozhodně doporučuji, najdete ji v Meetfactory až do 24. března.
A zítra zase zabrousíme do nějaké menší pražské galerie!
Mějte se pěkně,
a