Oj, a nesmím zapomenout na současný estonský kunst z Kumu v Tallinnu:
parádní ukázka self-šmíringu |
Je to trapný, ale nejedná se o žádný inovativní instituce, jednou je DOX a tou druhou Rudolfinum.
Avšak! Karel Nepraš je legenda a DOXu se podařilo uspořádat její důstojnou retrospektivu, která sice vypadá, že je nekonečná, ale když se vám pak podaří chytit linii Neprašova vývoje, utíká to rychle. Kromě klasických roboticko-šlachovitých figur a černobílých kreseb, kde je nejvíc patrná tragikomičnost Neprašova projevu, stojí určitě za vidění krátká videa z Národního filmového ústavu. Videozáznamy jsou totiž jinak dost těžko k sehnání, proto na ně upozorňuji.
Rudolfinum mám ještě v docela čerstvé paměti a musím říct, že mě výstava Tváře dost potěšila. U výstavy videoartu je vždycky problém v tom, jaká vybrat videa, aby návštěvník nemusel v galerii strávit celý den, a přesto vstřebal co nejvíc materiálu. U většiny videí v Rudolfinu však nemusíte vydržet celou jejich délku, někdy stačí jen zachytit základní vizuální dojem, jako třeba u umělců Nam June Paika, Billa Violy či Nana Hoovera. A u těch ostatních se můžete rozvalit pohodlně do fatboyů a nechat se unášet rozličnými pohledy na médium lidské tváře. Jediný, co mě lehce zaráželo, byl všudypřítomný krok kustodek, které jsou nepochopitelně v každé místnosti a pořád vám krosí cestu. Chápu to u obrazů nebo u soch, ale u videoartu si můžu do kabelky maximálně tak nacpat starou stotunovou obrazovku, tak nevim. Trocha klidu by neškodila.
Takže, všechno užitečné tu:
Karel Nepraš v DOXu (do 16. 9.)
Tváře v Rudolfinu (také do 16. 9.)
a mějte se krásně!
a
Díky za doporučení! Jen malá oprava - Karel Nepraš je v DOXu až do 1. 10.
OdpovědětVymazatPravda, tak to nevim, kam jsem to koukala. Napíšu to do dalšího příspěvku. Dík.
OdpovědětVymazat