London One

Na začátek se omlouvám za minulou mystifikaci, Nepraš je v DOXu opravdu až do 1. 10. Tedy máte ještě trochu čas jej zastihnout, ale já jsem vás chtěla lehce popohnat, víte co. Takhle návštěvu galerie posunete zase o týden a výstavu určitě prošvihnete, no znám vás.

Ale teď už k výstavě London Twelve, která probíhá do 23. září v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí. Má jít o prezentaci současného britského umění. Snahou však není "reprezentovat londýnskou „ uměleckou scénu" jako celek, ani zmapovat její špičku, její autor, britský kurátor Toby Clarke, se zaměřil na subjektivní úhel pohledu a představuje tvorbu umělců, jejichž práce jej zaujaly během posledního roku". Potud text k výstavě- a to už se dostávám ke své kritice výstavy - jedná se bohužel o jediný text, který přímo v galerii naleznete. Jde o pár odstavců, kde se dozvíme, že Toby Clarke je zřejmě zběhlý v současné britské scéně, že obešel letos ateliérů opravdu hodně a že vybral umělce sobě milé. To bylo vše, co jsem se na místě dozvěděla. Kdybych však byla zvědavá pečlivka, vyšmejdila bych, že na stránkách GHMP lze pod matoucím názvem "Brožura k výstavě" nalézt velmi šikovné medailonky umělců, které čtení děl poměrně usnadňují. Pokud se odvážíte jít na výstavu bez ní, dopadnete jako já a z většiny objektů a obrazů si odnesete jedno velké zmatení.
Dobře. Ale nevysvětluje to Clarkův fetišistický zájem o blyštivý pop-art a jiné podivnosti. I když to zřejmě mělo být záměrem, výstava působí dost roztříštěně a často k sobě byla dána díla, která se vzájemně rušila. Jistě, místa není U Zvonu mnoho, ale v takovém případě pak vyberu jenom pár umělců, které kvalitně představím, než toho natláskat co nejvíc.
Překvapila mě přemíra barev a poměrně silné afro-šamanistické motivy. Jinak? Většinu jsem zapomněla.

Některá díla byla poměrně bizardní:

zak ové: návrat do núbie, 2010

Některá byla trošku jako "cože?":

paul housley: občan v říši malby (autoportrét jako picasso II), 2012

Některá sváděla k různým interpretacím:

jonathan baldock: musica, 2011

a některá nesváděla k vůbec žádným interpretacím...

james capper: razící zuby, 2011

A některá díla se HOODNĚ blyštila:

tony heywood a alyson condie: třpyt, 2007

Tedy, pokud se přesto budete chtít ke Zvonu vydat, hlavně si nezapomeňte brožurku, kterou najdete zde, případně si můžete ještě zkouknout rozhovory s umělci Hewem Lockem, Tomem Gallantem, Tony Heywoodem nebo s kurátorem Tobym Clarkem.
Více info k výstavě zde.

A mějte se krásně!
a