Není jízdárna jako jízdárna

Už je to docela dávno, co jsem ty výstavy viděla, ale jestli mě mozek nešálí, ještě jsem je tu nepředstavovala.
Mám trochu temno v hlavě, proto ze sebe nebudu soukat žádný moudra a rovnou vám vysypu, že Schikaneder ve Valdštejnský jízdárně je pěkná nuda a jsem vážně ráda, že jsem nemusela platit za lístek, ale Koblasa v Jízdárně Pražského hradu je opravdu třída a vůbec mi není líto, že ze mě (ale stejně jsou to vydřiduši) vytáhli šest pětek a ještě k tomu jednu za záchod. Ale všechno, všecičko se vám vrátí, protože  Koblasova retrospektiva je bohumilá óda na dřevo a jemný humor vytesaný do hrubých špalků je úžasně srozumitelný, ale vůbec ne neohrabaný. Překvapivě duchovní díla jsou sice trochu nahňácaná na sobě, ale to skoro nevadí, můžete se procházet úplně u nich, čuchat k nim a zkoumat je ze všech stran.

návrat ztraceného syna, 1958

ráj- eva, had, adam, 2009-2010

intimita, 1974

Zajímavé je i rozpětí forem, které Koblasa používá...od dřeva, přes bronz, až k umělé hmotě. Ale dřevěný věci tam jsou stejně nejlepší.
A co Koblasa říká ke svým sochám?

SOCHY

sochy znamení
          ukazatelé
          sdělení
          mámení
svaté sochy
            i nesvaté
sochy zjevení

balance I, 1992

lamento mojžíše, 1970

No, o Schikanedrovi se mi teď moc psát nechce, je to dost klasická výstava- umělec se narodil, pak maloval ženský selky při práci, potom se proslavil Vraždou v domě, ale třeba by tomu tak nebylo, kdyby to nebyl tak veliký obraz, pak maloval nábřeží Vltavy, trochu moře při západu slunce a pak zemřel, když mu zrovna hráli Rachmaninovo preludium (!). Tomu já říkám odborná uměnovědná zkratka.
Ale pokud máte Schikanedra rádi, výstava se vám bude určitě líbit. Tlumené světlo a růžové skvrny na plátnech dělá svoje.

Tedy stručně a rychle:

Jan Koblasa v Jízdárně PH (13. 4. - 8. 7. 2012)
a Jakub Schikaneder ve Valdštejnské jízdárně (20. 4. - 21. 10. 2012...tyjo, skoro půl roku, neuvěřitelný)

Mějte se fajn!
a