12/10/2011

Z bláta do louže

Besser končí, jak již asi mnozí víte, ale co se kultury týče, svítá opravdu na lepší časy?
Celkem trefný článek najdete zde na Artalku. No, Hanákovou neznám, ale vypadá na mě moc úřednicky a jako jednu z svých hlavních priorit kandidátky na post ministryně kultury uvádí, že kultuře chybí větší přátelství. Rozhovor s ní zde. Skoro až mě dojala k slzám, ale asi ne úplně takovým způsobem, jak to zamýšlela. No, počkáme si. Počkáme.

A teď zase trošku z jinýho soudku. O dokumentárním cyklu proStory jsem tady už jednou psala, ale přesto na něj ještě jednou upozorním. Protože mě začínají některé díly čím dál tím víc bavit. V podání některých režisérů se sice nedozvíme, kdy přesně byla stavba postavena a kolik cihel bylo použito, ale dozvíme se, jak probíhá soužití s novými majiteli domů, jak probíhají spory mezi architekty a investory a vůbec to není nuda. Obzvlášť když se jedná o velikány české současné architektury.
Celkem hutný je díl o Fránkovi a o jeho kostelech v Litomyšli a v Černošicích. Fránkovy stavby jsou nesmírně zajímavé, ale pan architekt je prostě PAN architekt. V duchu betonu zde.
Martin Rajniš vypadá sympatičtěji, než jsem si ho představovala. Je to ale občas podobně tvrdohlavý morous jako ostatní. Ale tak nějak jsem začala díky tomu dokumentu chápat ty jeho dřevěné stavby. Martin Rajniš- Huť architektury.
A Pleskot mě nedávno na jedný přednášce velmi příjemně překvapil svými teoriemi o architektuře, ale jeho nesmlouvavost a nepřizpůsobivost vůči uživatelům jeho staveb to celkem zazdila. No, mrkněte na to sami. Otevřený vesmír banky.

A mějte se hezky!

3 komentáře:

  1. no martin rajniš by asi byl na zvláštní debatu samu o sobě. jeho stavby naprosto obdivuji, jako osoba už mi ale tak sympatický není. byla jsem minulý rok na dvou jeho "přednáškách", přičemž jedna celá byla (podle vlastních páně rajnišových slov na úvod) "proč jsem nedostal zlatého lva za český pavilon v benátkách" a odpověď byla asi taková: jsem nedoceněn a byl jsem stejně nejlepší, výherní pavilony si cenu zaplatily (ponechme další dlouhé diskuzi, jak moc je soutěž vůbec objektivní). za tohle ho nemám moc ráda. byla jsem tam a cenu bych taky dala někomu jinému, pan rajniš by to ale nabyl. jeho pavilon byl prostě moc...egocentrický
    stejně rozpačité pocity mám po pondělku z pana pleskota
    takže se spíš ptám. jak moc můžeme oprostit výtvory od jejich tvůrců? máme "dovolit" někomu, kdo dělá skvělé věci, na vrub jeho kladných výtvorů chování nebo názory, které za tak skvělé nepovažujeme? možná

    OdpovědětVymazat
  2. dík za komentář. to je samozřejmě vždycky problém a vždycky bude. a nejen v architektuře, ale v jakémkoliv umění. Corbusier byl hroznej pruďas a několikrát se se svýma projektama fakt strefil úplně mimo, ale stejně vždycky bude platit za největšího teoretika architektury a za jednoho z největších architektů vůbec. Klimt nebo Degas byli děsný prasáci, ale kdo to dnes při pohledu na jejich díla řeší? takových případů je děsně moc, ale do určité míry se jim to toleruje. dokud míra skandálního života nepřekračuje kvalitu děl, řekla bych. otázkou zůstává, jestli je to dobře. ale já si myslim, že to jde, oddělit dílo a umělce. většinou to tak všichni děláme. v galerii koukáme na dílo, ne na umělce.

    OdpovědětVymazat
  3. a Pleskot mě naopak v pondělí příjemně překvapil. vždycky jsem se ho hrozně bála, když jsem ho viděla. ale on umí být i zábavný a smát se! :D

    OdpovědětVymazat