Co na tom, že mají divný název, výstavy tam probíhají slušné. Galerii najdete kousek od DOXu, je třeba ji trošku hledat. Ale najít se ji vyplatí, protože prostory jsou to celkem malé a když vás nebude otravovat všudypřítomná hypervzorná kustodka, tak si výstavu můžete i v klidu a v tichu užít. Což se hodí právě teď, kdy tam najdete díla Adrieny Šimotové a Josefa Bolfa. Trochu jsem se bála, že mi bude Bolf kazit mé oblíbené křehké papírové šimotky (rozuměj jemně barevné, jen v náznaku znázorněné, skrčené postavy), ale nakonec se stačí vlastně jenom na ta depresivní černočerná a vyteklá plátna od Bolfa nedívat. Možná byl smysl výstavy propojit oba umělce, pro mě je ale Šimotová tak silná a individuální osobnost, že ji s nikým propojovat ani nechci. Takže tak. Vcelku je to vlastně trošku smutná výstava, ale pořád mám pocit, že v díle Adrieny Šimotové je větší naděje, menší zatracení než u Bolfa. Možná je to v tom jemném světle, která z jejích papírových skic vychází, možná je to v barevnosti, možná je prostě jenom lidštější.
Žádné komentáře:
Okomentovat