Reklamní blok

Až budete mít někdy dlouhou chvíli a půjdete okolo Újezdu 30, zastavte se na chvilku v Ateliéru Josefa Sudka. Zakonverzujeme, popijeme kafe a já vám ukážu nejkouzelnější malostranské zákoutí, možná i výstavu si budete moct prohlédnout (za 10 kč, to jde Veru, ne? :).
Odkaz na stránky Ateliéru zde.

Tak dejte vědět, až se tam budete chystat, já vám povím, jestli tam budu.

A ještě krátká recenza na letos vydané druhé vydání knihy Stopy Adrieny Šimotové od Karla Hvížďaly. Pokud máte tuto skvělou výtvarkyni rádi, vřele doporučuji. Jde o soubor tří dialogů doplněných bohatým obrazovým materiálem. Pomalu, jak otázky nabývají na intenzitě, otevírá se vám svět Adrieny Šimotové, svět křehkých forem, světlých barev, svět plný ticha, skrze které umělkyně promlouvá. Tuto významnou výtvarnici řadíme do okruhu osobností, jenž odmítal výrazné expresivní tóny. Patří tam třeba Václav Boštík nebo již v 70. letech zemřelý manžel Šimotové Jiří John. Kniha je to opravdu nádherná, když budete hodní, půjčím vám ji.

adriena šimotová

Možná bychom mohli říci, že vyprázdněnost slov je důsledkem prvoplánového, jednovrstevného vidění světa, který nás ze všech stran díky reklamě a médiím obklopuje...  /...Ano. Tím se dotýkáme něčeho důležitého. Toto zúžení vnímání, mám dojem, nás ohrožuje.

A myslíte, že umění by mělo upozornit na toto nebezpečí? Že by mělo víc křičet?  /...Jistě, ale nemusí upozorňovat na sebe pouze křikem. V pekelném hluku padajících bomb má nastalé ticho největší významn - jako má význam MLČENÍ v chaosu překřikujícího se davu lidí či záplavě hlučných informací. I pauza - a nejen v hudbě - hraje svou výmluvnou roli.

adriena šimotová, zavřené oči